Červenec 2008

loool :D

1. července 2008 v 1:25 | Fililka
Přijmi mé deprese
Milý deníčku,dneska zase,jako vždycky,jsem se několikrát vzbudila,několikrát usnula.Ale když naposled.tak se mi zdál sen.
Byli jsme s třídou na výletě.Jezdila jsem s Ondrou(viz.WordShop) na kole,ostatní šli pěšky.A projížděli jsme krajiny,tuším že někde u Vysokých Studnic.A když jsme se vraceli,tak jsem zjistila,že se mi jede nějak těžce.Auta za mnou jela strašně pomalu.Tak jsem nakonec přivalila až ke třídě a říkala jim to.Tak jsem mrkla na kola a obě mě měli prasklý duše.Vlastně tam ani nebyly takový ty ochrany,ale prostě jen duše a hrozně rozervaný.A já to čekala,už hrozně dlouho mám ve skutečnosti měkký kola,ale nikdy se mi to nechce pumpovat,protože to neumím.Nebo možná jo,já už nevim.A najednou třída fuč a byla tu Leonka,moje o rok mladší sestřenka.S někým tu jezdila v autě,přijde mi,že s Martinem,o kterýmž jsem se zmiňovala v historii deníku.A když jsem šla ke Kuřeti,zastavili u mě a on se mě zeptal,kde jsou tady nějaký krásný holky.Tak jsem mu řekla,že ať jede a první barák nalevo.Někdo šel vedle mě,ale asi jen na chvilu a ptal se,kdo to je,jako ta holka.Martin už odjel,tak jsem se začala smát a řekla,že to je kravín.
Před Kuřetem byly lavičky v hojným počtu a byli už asi sto metrů před.A hned u prvního stolu byl Ivan.Tak vstal a měl na hlavě takovou zvláštní kšiltovku s obrovským protáhlým kšiltem.Byla pěkně hnusná a on řekl,že je Matějova(asi Pejša?).Tak si ju sundal.Já jsem měla za zády oloupanou syrovou bramboru(neptejte se,já to nechápu).A Ivy mi řekl,že mám na jeho vkus nějak moc velkou vyrážku.Jsem mu podala tu bramboru a nějakej talíř,kterej mi Lea podstrčila (XD nechápu svý sny) a odešla jsem pryč.Po takový malý cestičce vzhůru,a tam byl miniparčík,odkud byl výhled na pár domů.Tak jsem tam tak byla opřená o zábradlí,koukala na průčelí domů a přemejšlela,jak mohl být můj kluk,kterýho mám tolik ráda,tak strašně zlej a netaktní.
A najednou z jednoho baráku vyšla nějaká ženská a začla na mě zlamovat,prej co tam dělám a že je to svobodném stát,může si mít barák,kde chce a prostě z ničeho nic otravovala.A mluvila do mikrofonu,takže za chvilku vyšli uplně všechny ženský a něco říkaly.Jedna z baráku napravo a něco mi povídala,ale já se schovávala za stromy.A pak,přišla ženština,kterou znám.Taková silnější,krátkovlasá,myslím,že nemá přední zuby.A vzala jedný ženský mikrofon a povídala mi,něco,jak ji hrozně mrzí,že když jsem byla malá,nechala mě k adopci.Stydí se za to,že mě mohla nechat odnést,svoje dítě.Vyšla jsem ze schovky a koukala na ni.Slzy mi tekly,cítila jsem,jak mi řasenka barví tváře.A odešla.Ohlížela se,doufala,že něco řeknu.Já taky.Nevyšla mi z úst ani hláška.Ta z domu napravo se na mě koukala.Já na ni ne,ale cítila jsem to.Otevírala jsem pusu,chtěla jsem říct -MAMI…Ale naprázdno.
,,Bydlí támhle."Prozradila mi ta paní.Usmála jsem se a brečící došla k jejímu domu.
A tady jsem se vzbudila.Stékala mi slza.
V první chvilku jsem netušila,jestli je to vážně pravda.Už jednou se mi zdálo o ženě,která byla mou matkou.Moje mamka(jakože ta pravá,Anička) mi řekla,že to je pravda,není moje.A Anežka se na mě tak koukala,na cizí holku.Ale tenhle sen jsem zapomněla,připomenul se mi až teď.
A ten Ivánek.Tolik bych od něj chtěla slyšet,že to není pravda.Vím,že není,ale dokážu mít tak opravdový sny.Mám strach.A protože je dneska šíleně nudnej den,budu o tom pořád přemejšlet.Ať to není pravda :´(